Takzvaně „na indexu“ může být věc nebo člověk. My dříve narození víme, co to znamená, být na indexu. Máme osobní zkušenost – sháněli jsme Několik vět, které byly na indexu; poslouchali jsme Karla Kryla, který byl na indexu. Pak čas oponou trhnul a čas indexů údajně skončil. Index přetrvává, neboť má více jiných významů, ale takzvaně na indexu byl už neměla být žádná věc a žádný člověk.
A nyní si sáhněme do svědomí – známe něco, co je na indexu ? Známe někoho, kdo je na indexu ?
Ano, známe. Oponou zas někdo škube. Jdeme očima po laně, abychom zjistili ruce, které oponou škubou. Není to pověstný Úřad pro tisk a informace, ale ty ruce někomu patří. Jsou tu a snaží se před námi skrýt současných několik vět a současné karly kryly. Není to ještě organizačně dokonalé jako v ÚTI, ale tušíme, že se klube něco s dokonalostí vetřelce, který přežije i myšlenkové vzduchoprázdno.
Internetové platformy jako YouTube, Facebook či Seznam mažou obsah, propagující například mírový dialog. Tyto platformy nejednají z plezíru či z nudy, ale na zakázku. Hlava vetřelce nesídlí v těchto pomocných chapadlech, to jsou jen výkonné orgány. Pokoušet se zničit strážce naší ideové čistoty je jako useknout ocas ještěrce. Musíme jít po hlavě.
Hlava sídlí tam, kde vzniká index. Hlava se prozradí svým ovocem, obsahem indexu. Uděláme-li si komplexní obrázek o obsahu indexu, zavede nás to k hlavě. Každý z nás můžeme začít u sebe: jsem na indexu ? Pokud ano, tak proč ? Odpověď je jedna položka indexu.
Každý z nás zatím vidí jen část hlavy, ale společně odhalíme hlavu celou a zesměšníme ji. Ke všem větám, nejen k těm několika, se nakonec dostaneme. Už žádné indexy.