Kolikrát už jsme v rámci léčby obdrželi od lékařů kromě léků také radu: omezte stres. Stokrát ? Tisíckrát ? Miliónkrát ?
Lékařům to odkýveme, protože nemáme zájem se s nimi přít o laciných radách a zvyšovat si tak stres. Žádná lékařská autorita nikdy nevydala žádnou příručku, jak prakticky omezovat stres. Se stresem musíme žít celý život, nechceme-li se opíjet alkoholem či kouřit trávu. Od lékařů odcházíme rozmrzelí, protože bezradní, a bez konkrétního návodu, jak omezit stres.
Můžeme se snažit od rána do večera, ale stres omezíme jenom v noci, a to jen tehdy, když se nám nezdají hrůzostrašné sny. Prvním ranním stresem bývá zazvonění budíku a pak první minutu stresu následuje další minuta stresu a další minuta stresu, až do poslední minuty stresu, než večer usneme. Stres nás provází tak úporně, že se nakonec rozhodneme sepsat praktickou příručku, jak omezit stres.
Večer si nezapínejme budík a ráno se probuďme přirozeně. Že to nestihneme do práce, je vedlejší. Do práce ani nechoďme, práce je mocný zdroj stresu. Projděme se po parku a zazpívejme si s pěnkavami. Na vyzvánění telefonu nereagujme, beztak nevolá nikdo, kdo by nám popřál hezkou procházku parkem. V kavárně si dejme kávu a odejděme bez zaplacení a s písní na rtech. Na kolemjdoucí se usmívejme a třeba je pohlaďme. Odpoledne si vyrobme krmítko pro ptáčky nebo si slepme model letadélka. Večer si pusťme pohádku.
V žádném případě se nestarejme o politiku. Vyhýbejme se zprávám České televize, jakož i zprávám na portálu Seznam. Nakonec to půjde i bez alkoholu a trávy.