Už počátkem roku 2018 jsme se trápili tím, že budeme nahrazeni roboty:
„Robot Emil umí sestavit díly k montáži přesněji než já. Robot Emil umí díly sešroubovat rychleji než já. Robot Emil umí přeskočit kuřáckou pauzu bezpečněji než já. Robot Emil nepřichází a neodchází, robot Emil trvale dřepí u montážní linky. Robot Emil nesmrká, nestěžuje si na teplo nebo na zimu a nevyjednává o mzdě. Robot Emil je ideální zaměstnanec.“ (1.1.2018)
Ve stejnou chvíli jsme se uklidňovali, proč nebudeme nahrazeni roboty:
„Robot Emil má jedinou chybu – nikdy si nekoupí to, co vyrobil (a to ani v případě, že by robot Emil vyráběl své vlastní náhradní díly)…Čím větší bude počet robotů, tím méně bude spotřebitelů. Dříve než by došly zdroje surovin, dojdou zdroje spotřebitelů.“ (1.1.2018)
Nebudeme nahrazeni roboty, protože by zkolaboval spotřebitelský trh.
Dnes jsme o devět let dále a trápení, že budeme nahrazeni roboty, se transformovalo do trápení, že budeme nahrazeni umělou inteligencí. Můžeme se uklidňovat podobně jako před devíti lety ? Platí stejný nebo podobný argument ? Ano i ne.
Tam, kde umělá inteligence bude vyrábět zboží, uplatnitelné na spotřebitelském trhu, nahrazení naší pracovní síly umělou inteligencí nehrozí. Ovšem tam, kde umělá inteligence bude vyrábět něco, co si musíme koupit ať tak, či tak, může nastat problém. Uveďme si jeden příklad.
Rozvodový právník může být někdo z masa a kostí, nebo softwarová aplikace. Neupustíme od rozvodu jenom proto, že by nás zastupoval AI právník či rozváděl AI soud.