„A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem‘, to lid to žádá. My s tím souhlasíme, s tím lidem. A ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě a neměli jediného slova podpory.“
(Milouš Jakeš, 17.7.1989)
Tato slova nebyla určena pro veřejnost. Přesto se na veřejnost dostala prostřednictvím technických pracovníků Československé televize, copyright-necopyright. V Listopadových dnech se nám pak nabízela i ve výkladních skříních vedle banánů a pomerančů. Smáli jsme se, i když vzadu nám hlas napovídal, že to není v pořádku. Sami bychom se byli bývali bránili, kdyby se to bylo bývalo týkalo nás. Jenže nastala doba pranýřů na rynku a i poslední zbabělec v řadě si mohl plivnout.
Naše povaha se pak blýskla v době Nečasových milostných potíží a ukázala, že je v nás jak v koze. Masívně blýskat se začalo pak po nástupu vlády Petra Fialy. Mnoho politiků jistě zalitovalo, že byl zrušen paragraf Hanobení ústavního činitele („Kdo snižuje vážnost presidenta republiky, nebo kdo veřejně hanobí jiného čelného představitele republiky pro výkon jeho pravomoci nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.“) nebo dokonce že byla zrušena funkce dvorního šaška, který odváděl pozornost od hlouposti svého zaměstnavatele.
Teď jde o všechno. A proto je tak důležitá podpora zespodu. Abychom mohli říct: Nikoli vedení Spolu si přeje to a to, to lid to žádá. My s lidem souhlasíme. Nepřipusťme, abychom tu stáli sami jako kůl v plotě a neměli jediného slova podpory.
Aby odpověď na otázku, zda se nestydíme, mohla být jednoduchá: „Ne, nestydím se, protože jsme tuto zemi výrazně posunuli a je lepší a lépe se tu žije lidem, než to bylo v roce 2021.“ (Petr Fiala, 24.6.2025)